Víte, že...?

Od 1. 12. 2016 došlo k dlouho očekávanému legislativnímu kroku, protože v účinnost vstoupila novela zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, obsahující regulaci provizí a odkupného. Jaké bude mít tento krok dopady?

Je podle vás přijatá regulace provizí a odkupného „správná“?

V prvé řadě bych chtěl uvést, že každá vnější regulace trochu bolí a je jistě lepší žít v prostředí, kde se trh dokáže korigovat sám. V případě prodeje životního pojištění v České republice se ale trh dostal do slepé uličky, z níž nedokázal sám „vycouvat“ a určitá pomoc ze strany legislativy byla podle mého názoru na místě. V evropském kontextu vysoká úroveň odměn za zprostředkování životního pojištění spolu s nízkými kapitálovými výnosy a krátkou dobou ručení za vyplacené získatelské odměny vedla k neudržitelně krátkému průměrnému trvání pojistné smlouvy. Produkt, jenž je svým charakterem dlouhodobý, se dostal do kategorie rychloobrátkového zboží. A to není špatně jen u pojištění s kapitálovou složkou (tam byl klient postižen nízkou hodnotou odkupného), ale i u rizikových pojištění, protože krytí klíčových rizik (invalidita, smrt, vážná onemocnění) taktéž vyžaduje dlouhodobost. Příliš krátká reálná doba trvání smluv vedla ke sjednávání krytí bagatelních rizik spíše úrazového typu, která by ovšem z pohledu funkce životního pojištění v žádném případě neměla hrát dominantní roli.

Co konkrétně přinese novela klientovi?

V produktech s investiční složkou dojde k jednoznačnější definici podoby odkupného v případě předčasného ukončení pojistné smlouvy. Odkupné bude obsahovat „dosud nezaslouženou“ část pořizovacích nákladů, a bude tím pádem ve srovnatelných případech vyšší než v minulosti. Celkově by nová pravidla měla po svém určitém ustálení přinést zmenšení „honu na klienty“ a jejich stále nové a nové smlouvy, což bylo pro spotřebitele zpravidla nevýhodné.

Vyléčí regulace hlavní problémy trhu?

Ačkoli tvrdím, že regulace, směřující k prodloužení doby ručení za provize a férovému přístupu k výpočtu odkupného, vede správným směrem, určitě bych si nedovolil tvrdit, že jde o všemocný lék. Je ale potřeba vidět, že jde o složitě vzniklý a v důsledku celkem rozumný kompromis a jako takový je ho potřeba brát. Osobně tento krok vnímám spíše jako součást procesu postupného čištění trhu životního pojištění, ať už iniciovaného zevnitř přímo pojišťovnami (samoregulační standardy kvality ČAP, rostoucí transparentnost, zjednodušování, snaha o skutečné pochopení produktů klienty) nebo zvenku (rostoucí význam ochrany spotřebitele, činnost Finančního arbitra, úpravy daňové podpory soukromého životního pojištění, připravovaná směrnice IDD, ale i nástup nových technologií).

Jaké dopady bude mít nová regulace na pojistný trh?

Regulace, která prodlužuje dobu ručení za odvedenou práci, a tedy zvyšuje motivaci zprostředkovatele starat se o klienty v delším časovém období, je podle mého názoru smysluplným krokem, který se v posledních letech odehrál i v mnoha jiných evropských státech. Dlouhodobě by se díky tomu měly snížit objemy ukončovaných smluv, stejně jako smluv (často z pohledu klienta zbytečně) nově sjednávaných. Lze očekávat, že dojde k poklesu počtu aktivních poradců na finančním trhu, neboť životní pojištění bylo významným zdrojem jejich příjmů. Vzhledem k velikosti aktivní populace (cílového trhu) působí v ČR relativně velmi vysoký počet finančních poradců ve srovnání s vyspělými, i okolními zeměmi. Pojišťovny si budou muset pečlivě vybírat své obchodní partnery a přitom zohledňovat kreditní riziko, což není úplnou novinkou, ale dosud to nebylo tak důležité. Jsem nicméně přesvědčen, že kvalitní zprostředkovatelé, kteří tento typ byznysu myslí opravdu vážně a o své klienty se starají, nebudou mít problém fungovat v novém prostředí. Celkově si nemyslím, že s dnešním dnem přichází revoluce, ale spíše další krok na logické cestě k vyváženému fungování trhu životního pojištění.