JUDr. Ing. Jakub Hradec

JUDr. Ing. Jakub Hradec

Česká kancelář pojistitelů

 Je pro motoristu výhodnější povinné ručení „na auto“, nebo „na řidiče“?

 

Ač se může stávající systém povinného ručení v ČR jevit, že je „na auto“, musíme si uvědomit, že auto je věc, a nemůže být tedy účastníkem pojistné smlouvy. Na straně klientů je v právní úpravě, dané zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále „zákon POV“), hlavním účastníkem vlastník vozidla. To proto, že vlastnictví také zavazuje, jak se k tomu také čas od času vyjadřují soudy, Ústavní soud nevyjímaje. Nemělo by uniknout naší pozornosti, že nový občanský zákoník (NOZ) svým § 2930 učinil významný krok pro ujasnění dosud potenciálně nejasných případů tím, že při nemožnosti určit provozovatele vozidla stanoví, že jím je vlastník vozidla. Za vlastníka může uzavřít pojistnou smlouvu o tomto pojištění provozovatel.

Když už tedy pojistná smlouva o povinném ručení existuje, vztahuje se na kohokoli, kdo je povinen nahradit újmu způsobenou provozem pojištěného vozidla. O koho se může jednat? Samozřejmě o řidiče, který vlastním zaviněním porušil zákonem stanovenou povinnost a způsobil škodu – tzv. subjektivní odpovědnost (§ 2910 NOZ). Ale také o provozovatele vozidla, který má povinnost nahradit škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu – tzv. objektivní odpovědnost (§ 2927 NOZ). Takže povinné ručení v ČR kryje jak odpovědnost řidiče, tak odpovědnost provozovatele vozidla. To je naprosto správné komplexní řešení. K čemu by bylo pojištění odpovědnosti, které by ignorovalo hlavní stavební kameny právní úpravy odpovědnosti za škodu, chcete-li, povinnosti nahradit újmu. Tento obecný princip věcné provázanosti právní úpravy odpovědnosti za škodu a právní úpravy jejího pojištění nabývá na významu právě u povinného ručení, má-li povinné ručení plnit jednu ze svých klíčových rolí, kterou je ochrana oprávněných zájmů poškozených, spočívající v tom, že se jim dostane finanční kompenzace utrpěné újmy nezávisle na ochotě či schopnosti řidiče či provozovatele vozidla tuto újmu poškozenému uhradit. Rád bych zde zdůraznil, že opravdu z hlediska ochrany poškozených nestačí, aby toto pojištění vozidel bylo povinné, ale že současně jde o to, aby jeho konstrukce fakticky onu ochranu poškozených komplexně zajišťovala. 

Řidič vozidla je zcela jednoznačně zásadním a i nejvýznamnějším faktorem bezpečnosti provozu jím řízeného vozidla, o tom nelze pochybovat. Existují názory, že stávající systém povinného ručení v ČR nezohledňuje tuto skutečnost, když povinnost uzavřít pojistnou smlouvu má vlastník vozidla. Takový názor je velmi zjednodušující a zavádějící. Popírá totiž existenci systému bonus–malus, který dominantně ovlivňuje právě řidič vozidla. Popírá ale také princip „vlastnictví zavazuje“. Odpovědný vlastník vozidla sotva bude lehkovážně přistupovat k tomu, komu svěří řízení vozidla. Naopak se musí smířit s tím, že ponese následky způsobu řízení toho, komu vozidlo poskytl – v povinném ručení ho v případě nehody čeká navýšení pojistného o malus, kterým se zohledňuje škodní průběh. Diskuze by tedy neměla být vedena o tom, zda stávající systém povinného ručení v ČR profil řidiče zohledňuje či nezohledňuje, ale spíše o tom, zda jej zohledňuje dostatečně a zda neexistuje prostor pro účinnější zohlednění profilu řidiče do povinného ručení. Ekonomické páky – v našem případě výše pojistného – logicky patří k nejúčinnějším nástrojům prevence dopravních nehod. 

 

Pohled do Velké Británie  

Podívejme se na opakovaně opěvovaný systém povinného ručení, kde se pojišťuje přímo řidič. Takový systém tradičně existuje ve Velké Británii. Kromě toho, že je opravdu systém britského povinného ručení dominantně postaven na tom, že se pojišťuje řidič, je důležité uvědomit si, že odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla ve Velké Británii je postavena výlučně na principu zavinění, tedy subjektivní odpovědnosti. Ač nelze a priori vyloučit i případ zavinění na straně vlastníka vozidla, přece jen u zaviněných dopravních nehod jde v drtivé většině případů o zavinění řidiče. Existují ale i případy, kdy prostě zavinění na straně jedné chybí nebo je obtížné je prokázat, ale škoda na straně druhé způsobena byla a není pochyb o tom, že jí vyvolaly okolnosti související s provozem vozidla. Absence objektivní odpovědnosti je z pohledu ochrany oprávněných zájmů poškozených jednoznačně mezerou a důvodem k obezřetnosti při obdivování britského systému.

Britské povinné ručení, v němž se pojišťuje řidič vozidla, má obrovskou tradici, a díky tomu, že deregulace britského pojistného trhu proběhla již počátkem 60. let minulého století, se vyvinulo ve velmi strukturovaný, chcete-li segmentovaný model. Produktová nabídka je tedy velmi široká, klient se může rozhodovat, zda pojistí sebe jako řidiče konkrétního vozidla nebo spolu se svou osobou další vyjmenované osoby určené buď konkrétně, nebo obecně, může se spolu s pojištěním svého řidičského rizika ve vztahu ke konkrétnímu vozidlu (např. jím vlastněnému) ještě pojistit pro případ, že by řídil jiné vozidlo apod. Pokud zde však například otec pojistí sebe a svou manželku jako řidiče rodinného auta a v situaci, kdy dospívající dítě získá řidičský průkaz a otec nadšený tímto úspěchem svého syna zapomene pojištění rozšířit a svěří řízení auta synovi, má štěstí, když syn nenabourá. Když ale syn nabourá, pak má rodina smůlu, pojišťovna škodu nezaplatí, protože řidič vozidla v době nehody nebyl pojištěn. Škodu tedy zaplatí britská Národní kancelář a pak následuje regres…

  

A jedna dobrá rada na závěr: pokud vám na návštěvě ve Velké Británii bude někdo z vašich přátel nabízet, abyste se svezli v roli řidiče jejich autem, pořádně se ujistěte, že ve svém pojištění mají zahrnuto pojištění jakéhokoli anonymního řidiče s platným řidičským oprávněním. Pokud tomu tak nebude, za volant vůbec nesedejte! Pro úplnost zbývá dodat, že podobná situace v našem povinném ručení vůbec nastat nemůže, protože když už pojistná smlouva existuje, pak se vztahuje na kohokoli, kdo má povinnost nahradit újmu (po staru kdo odpovídá za škodu).

Opravdu je systém povinného ručení „na řidiče“ tak obdivuhodný? Osobně o tom mám maximální pochybnosti jak pro rizika s ním spojená, tak pro jeho obtížnou vymahatelnost v praxi, když systémy registrace vozidla logicky evidují vlastníky a/nebo provozovatele vozidel a ne jejich řidiče a naopak systémy evidence řidičů vůbec neevidují jejich vztahy ke konkrétním vozidlům (konec konců Velká Británie řadu let bojuje s obrovským počtem nepojištěných vozidel a jimi způsobených škod). 

Další aspekty rozdílných přístupů k povinnému ručení zmiňuji v aktuálním vydání odborného časopisu Pojistný obzor (číslo 2/2016, http://pojistnyobzor.cz/aktualni-cislo).