Jaká je situace na pojistném trhu v oblasti pojištění vozidel a jaké důsledky přineslo snižování sazeb pojistného v povinném ručení v rámci cenové války mezi pojistiteli?

Je nepopiratelným faktem, že sazby povinného ručení posledních šest let vytrvale klesají a toto tempo eskaluje od počátku roku 2009 až do současnosti. Svého vrcholu sazby povinného ručení dosáhly v průběhu roku 2006, kdy průměrné pojistné překračovalo částku 4119 Kč a od té doby průměrná sazba poklesla až na aktuální hodnotu pod 2950 Kč ke konci 1. pololetí roku 2012. 

Tento klesající vývoj lze pozorovat napříč všemi hlavními tarifními skupinami pojištěných vozidel. Hlavních příčin poklesu vedle vysoce konkurenčního prostředí na českém trhu povinného ručení (POV) je více. Jedním z významných faktorů je prohlubování nabízených slev v rámci systémů bonus – malus pro retailové klienty (vedle situace, kdy je bonusová sleva navyšována postupně, jak si klient „vyjíždí“ bezeškodní průběh, se zejména v posledních letech rozšířila praxe udělování vysokého bonusu rovnou novému klientovi bez existence odpovídající pojistné a bezeškodní historie). Nicméně v situaci, kdy klient s vysokým bonusem způsobí škodu, není zpravidla aplikováno odpovídající malusové navýšení pojistného, neboť klient často přechází pak k jinému pojistiteli a ten při snaze získat nového klienta bonus neuplatní, přestože informaci o jeho minulé a škodní historii má standardně k dispozici.

Další příčinou je postupné rozšiřování detailní segmentace vedoucí k tomu, že klient dostávající segmentační slevu se pojistí u pojistitele, který mu tuto segmentaci nabídne, zatímco rizikový klient si segmentujícího pojistitele nezvolí a zůstane u pojišťovny, která sazby (z jeho pohledu nevýhodně) nesegmentuje.

V neposlední řadě vývoj v povinném ručení ovlivňují vysoké obchodní slevy uplatňující se zejména u vozidel právnických osob a flotilových pojištění.

Vývoj pojistného v rámci „nového obchodu“Klesající vývoj pojistného by bylo možné považovat za adekvátní v situaci výrazného snižování finančních objemů vzniklých škod, tato situace však na českém trhu povinného ručení nenastává. Dochází sice k postupnému poklesu škodní frekvence, spíše než poklesem škod je však tato skutečnost způsobena nárůstem počtu pojištěných vozidel. Tento pokles zřejmě souvisí i s částečným poklesem intenzity přepravy zejména v krizovém roce 2009 a svůj vliv zde rovněž může sehrát narůstající cena pohonných hmot či zlepšování bezpečnostní prvků automobilů. Pokračování těchto trendů nicméně nelze do budoucna zcela přesně odhadnout. Navíc hodnota průměrné škody pro nároky na majetku i na zdraví stále narůstá, takže celkové úhrny škod povinného ručení meziročně rozhodně neklesají. 

Jestliže v minulých letech byly zjištěny určité tarifní skupiny vozidel s rizikem technické ztráty (zejména flotilová pojištění např. u tahačů a ostatních nákladních vozidel a z retailových klientů pak u mladých pojistníků do 30 let), za rok 2011 již vychází vlivem nastalého poklesu pojistného napříč všemi hlavními tarifními skupinami kombinované škodní procento ve výši 101 %. To již znamená technickou ztrátu POV celého trhu, a nikoliv pouze určitých tarifních skupin a segmentů.

Interpretace výsledkůPro výpočet technického výsledku konkrétního ročníku povinného ručení je vždy potřebné porovnat objem vzniklých škod a související náklady na fungování systému se zaslouženým pojistným konkrétního ročníku. Pro ročník 2011 s pojistným ve výši 20,47 mld. Kč a úhrnem všech nákladů (vyčíslené závazky vůči poškozeným a související náklady na správu, likvidaci, sjednání smluv a administrativu) ve výši 20,65 mld. Kč vychází kombinované škodní procento již výše zmíněných 101%. Interpretace výsledků povinného ručení na bázi srovnání předepsaného pojistného a vyplaceného pojistného plnění (ze kterého se někdy nesprávně dovozuje zisk povinného ručení 10 mld. Kč ročně) odpovídá modelu průběžného financování, který ale vzhledem k dlouhodobosti vzniklých závazků ze škod na zdraví není vhodný pro povinné ručení (podobně jako pro penzijní systémy) a nemůže být ani v praxi používán. V takovémto průběžném systému by totiž úhrada v budoucnu splatných nároků z aktuálně vzniklých škod šla k tíži budoucích klientů povinného ručení, a tím by v celém systému vznikal systematický deficit. Jestliže velká část závazků (zejména škody na zdraví) je splatná až v dalších letech po vzniku škodné události, je nutné na jejich budoucí výplatu alokovat potřebné prostředky z pojistného již v roce vzniku škody, a tímto způsobem zabezpečit zdroje k úhradě v budoucnu splatných závazků z aktuálně vzniklých škod v odpovídajícím období.

Pokračování stávajícího vývoje V situaci pokračující obnovy dlouhodobě platných smluv za aktuálně nabízené nižší hodnoty pojistného lze očekávat výrazné navyšování kombinovaného škodního procenta, a tím i prohlubování ztráty celého trhu povinného ručení. Jestliže by na celém kmeni pojištěných vozidel byly aplikovány sazby z nově uzavřených smluv roku 2011, stouplo by kombinované škodní procento ze stávajících 101% na 107%. U nově uzavíraných smluv v 1. čtvrtletí 2012 bohužel došlo k dalšímu poklesu pojistného a až se tento pokles vlivem obnovy smluv projeví na všech pojištěných vozidlech, bude odhadované kombinované škodní procento vycházet na 113 %. To je pro pojistný trh velmi alarmující.

Riziko situace pro některé hráče na trhuJediná situace, která krátkodobě vylepšuje bilanci některých pojistitelů, je částečné snižování závazků ze škod povinného ručení vzniklých v minulosti. Toto rozpouštění rezerv má zčásti pozitivní dopad na hodnotu škodního poměru za daný kalendářní rok, nicméně tento efekt nelze očekávat dlouhodobě a lze jej ve významnějším rozsahu pozorovat pouze u pojistitelů s dlouhodobou škodní historií. U pojistitelů s kratší škodní historií (provozující POV pouze několik posledních let a vykazující nižší tržní podíly) efekt pozitivního run-offu z minulosti vzniklých škod nelze výrazně pozorovat. Dostupná data o celkových nákladech POV potvrzují hypotézu, že nákladový poměr je vlivem fixních nákladů, které musí pojišťovna vynaložit bez ohledu na svou velikost, u těchto pojistitelů zpravidla nad průměrem nákladového poměru pro celý trh. Obě tyto skutečnosti, jak omezené možnosti pozitivního run-offu, tak vysoké nákladové procento, společně s rizikem nízkých sazeb mohou významně ohrožovat dlouhodobé působení některých pojistitelů v rámci českého trhu povinného ručení!

Garanční fondPřes toto dílčí, avšak významné riziko lze trh povinného ručení jako celek považovat stále za stabilní. Toto konstatování umocňuje i souhlas členské základny České kanceláře pojistitelů s proaktivním přístupem při obnovené tvorbě části garančního fondu, který shromažďuje prostředky pro případ potenciálního úpadku pojistitele provozujícího povinné ručení. V této části garančního fondu je k 30. 6. 2012 již alokována částka přes 600 mil. Kč a do 31. 12. 2012 jeho zůstatek stoupne na 1 mld. Kč. Případné ekonomické problémy některých pojistitelů by pak pro zbylé členské pojišťovny neměly představovat negativní dopad, neboť již v současnosti dostupné prostředky garančního fondu by jednorázový náklad při vyčíslení závazků pojistitele v úpadku pokryly nebo alespoň výrazně snižovaly. Navíc s pokračující tvorbou této části garančního fondu se počítá i v roce 2013 tak, aby cílová částka dosáhla hodnoty cca 1,3 mld. Kč, což je finanční objem postačující k pokrytí úpadku pojistitele na hladině pravděpodobnosti 99,5 %. Na druhou stranu by existence tohoto garančního fondu neměla přispívat k morálnímu hazardu ze strany pojistníků ani z jiných stran a sazby pojistného by měly být stanovány tím způsobem, aby dokázaly pokrýt očekávané závazky a další náklady povinného ručení.