S jakými hlavními změnami se bude potýkat pojistný trh v důsledku přijetí nového občanského zákoníku a jaký lze očekávat jejich dopad?

Jednou ze zásadních koncepčních připomínek pojistného trhu, které bohužel vyhověno nebylo, bylo ponechání právní úpravy pojištění v samostatném zákoně. Stávající zákon o pojistné smlouvě byl připravován  ve spolupráci s pojišťovnami a v praxi se v zásadě osvědčil. Z hlediska pojištění nová úprava představuje již třetí systém správy pojištění (vedle pojistných smluv uzavřených podle stávajícího občanského zákoníku a pojistných smluv uzavřených podle zákona o pojistné smlouvě). Současně zcela jistě bude docházet k prolínání občanského zákoníku do pojistných smluv uzavřených dříve, s čímž budou spojeny administrativně-právní problémy a tomu odpovídající náklady.

Občanský zákoník používá nové pojmy a nechává poměrně široký prostor pro výklad, a to včetně výkladu soudního. Ačkoliv tedy jeho výhodou má být větší srozumitelnost pro běžného člověka, z hlediska právního v něm spatřujeme poměrně velkou míru nejistoty.Největší dopad do pojištění však představuje navrhovaná právní úprava některých konkrétních otázek či oblastí. 

Právní úprava pojistného zájmu, jeho vymezení, určení, kdo jej má nebo může mít (a to nejen ve vztahu k vlastnímu životu, zdraví či majetku) a důsledků jeho zániku či neexistence bude vyžadovat další úpravy v provozních systémech pojišťoven. Navíc je navrhován další, zcela individuální zánik pojištění podle okolností nejen daného případu, ale také např. podle osobních, pracovních, smluvních a jiných vazeb pojistníka. 

Série připomínek byla vypracována také k ustanovením zákona upravujícím povinná pojištění. Navrhovaná právní úprava např. obsahuje ustanovení, podle něhož „pojistiteli vzniká právo odstoupit od smlouvy nebo vypovědět povinné pojištění jen tehdy, připouští-li to jiný zákon“. Taková úprava by mohla představovat zásadní omezení pojistitele v jednom z jeho základních práv, a to rozhodnout o dalším trvání pojistného vztahu. 

Změnou proti dnešní právní úpravě, jejíž dopad do fungování pojištění by mohl mít nedozírné následky, představuje vypuštění obecného práva pojistitele odmítnout pojistné plnění, pokud oprávněná osoba uvedla při uplatňování práva na plnění z pojištění vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo podstatné údaje týkající se této události zamlčela. Kromě roviny kompenzační (kompenzace znevýhodněného postavení pojistitele) plní dnes totiž toto ustanovení prevenční účel v oblasti pojistného podvodu.

Zcela odlišnou úpravu přináší oblast určování výše náhrady škody při ublížení na zdraví a při usmrcení. Nový občanský zákoník stanovuje škůdci pouze povinnost odčinit při ublížení na zdraví „újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy“. Zásadní změnou, která však z textace zákona nevyplývá, je skutečnost, že zákon nebude doprovázet jako v dnešní době vyhláška, jež by poskytovala základní parametry pro odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění (řečeno současnou terminologií). Nebude tedy k dispozici žádný prováděcí předpis, který by poskytl základní vodítko pro odškodňování těchto nároků, a nelze vyloučit, že alespoň zpočátku bude část nároků posuzována soudy, protože pojistitelé nebudou schopni bez jakéhokoliv vodítka náhrady těchto škod vyčíslit. 

Za podstatným způsobem rozšiřující lze také považovat právní úpravu odškodňování utrpení, „duševních útrap“, v případě usmrcení osoby (dnes upraveno § 444 odst. 3 OZ). Stávající právní úprava přiznávala náhradu škody pouze zákonem vymezeným osobám, a to s pevně stanovenou výší odškodného. Návrh občanského zákoníku zrušil pevně stanovenou výši odškodného a výši náhrady škody upravuje jako „peněžitou náhradu plně vyvažující utrpení“, dále rozšířil okruh osob, jimž vzniká toto právo na odškodnění, a spojil vznik tohoto práva nejen s usmrcením, ale také se „zvlášť závažným ublížením na zdraví“.  

Zcela specifickým a zdaleka ne posledním problémem je náhrada nemajetkové újmy v případě, že „škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné“. Pokud to odůvodňují zvláštní okolnosti, ukládá zákon škůdci nahradit v takovém případě též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze odčinit. Z vymezení předmětného ustanovení vyplývá, že by se náhrady této škody mohl domáhat např. širší okruh příbuzných, přátelé, sousedé, spolupracovníci, členové sportovních či zájmových týmů apod. 

Nastíněný návrh změn právní úpravy a jejich rozsah tedy jistě odůvodňují podrobnější sledování průběhu legislativního procesu schvalování nového občanského zákoníku a postupnou přípravu kapacit, a to jak personálních, tak technických, finančních a v neposlední řadě časových, na tuto změnu, pokud bude realizována. Drobnou výhodou připravovaných změn ve srovnání s přijetím zákona o pojistné smlouvě je fakt, že změny v roce 2004 se týkaly zejména pojišťoven. Pokud bude nový občanský zákoník přijat, budou na stejné startovní čáře stát všichni.