V poslední době získává produkt povinného ručení naprosto nové dimenze.V rámci asociace se již delší dobu provádí analýzy, které směřují k možnosti plošného  zavedení systému tzv. přímé likvidace v oblasti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v ČR. Některé pojišťovny již nyní s touto nabídkou přichází v rámci inovace vlastních produktů. Jak vidíte možnost plošného zavedení  tohoto systému? Výhody jsou zřejmé, ale existují i nějaká související rizika?

Nejprve bychom si měli upřesnit termín přímá likvidace. Tento princip, kdy pojistitel, u něhož máte sjednané povinné ručení, hradí škody, které byly způsobeny vám, resp. vašemu vozidlu, zatím zavádí na Českém trhu dvě pojišťovny. U ostatních se jedná spíše o modifikaci havarijního pojištění omezenou na konkrétní pojistné nebezpečí (např. nezaviněná dopravní nehoda). V takovém případě se vztah mezi klientem, „jeho“ pojišťovnou, a pojišťovnou viníka obecně řídí zákonem o pojistné smlouvě. To přináší klientům nesporné výhody, které vyplývají z pojistné smlouvy a její právní úpravy (především lhůty, povinnosti pojistitele atd.).

Plošné zavedení systému přímé likvidace je samozřejmě možné, za předpokladu, že dojde mezi pojišťovnami k dohodě, jejíž pravidla budou striktně respektována. Stejně jako každý jiný systém má i přímá likvidace své výhody a nevýhody. Výhoda je zřejmá opět především pro klienty, kteří se s každým svým nárokem obracejí na svého pojistitele, a to bez ohledu na to, kdo za škodu odpovídá a kde je pro tento případ pojištěn. Nemusí pátrat po tom, jak a kde škodu oznámit, komu dokládat doklady potřebné k likvidaci a do jakého servisu dát vozidlo opravit. Pojišťovna mu smluvní servis zajistí.

I pro pojišťovnu může být tato „krátká“ cesta ke klientovi výhodou. Pokud má klienta identifikovaného ve svém systému, může s ním lépe komunikovat např. elektronickou cestou, případně přes jeho pojišťovacího zprostředkovatele. Pro pojišťovnu je zároveň snazší zjistit historii poškozeného vozidla a případně i historii klienta, čímž lze do jisté míry i předcházet pojistným podvodům.

Zmíněnou „krátkou“ cestu ke klientovi lze ale v určitých případech považovat i za riziko celého systému, neboť mohou vznikat pochybnosti o objektivitě pojišťovny, která vyřídila nárok poškozeného a následně jej formou regresu uplatňuje u pojišťovny škůdce. V praxi se samozřejmě s dílčími problémy v rámci uplatňování regresů setkáváme a momentálně lze jen těžko odhadnout, jakým směrem by se v případě plošného zavedení přímé likvidace další vývoj v těchto případech ubíral.

S tím souvisí další kritický bod, tedy přijetí stejné metodiky vyřizování nároků klientů ve všech zainteresovaných pojišťovnách tak, aby byly odstraněny výše uvedené „třecí“ plochy. Pojistná událost je událostí nahodilou a v teoretických úvahách nelze postihnout všechny příhody, které život přinese. Z toho důvodu exaktní nastavení pravidel může dříve či později na některém konkrétním případě selhat, a proto je nutné nastavit procesy, které budou sloužit pro řešení těchto nestandardních případů.