Jaký vliv bude mít připravovaná regulace EU na další vývoj distribuce v ČR? Vyvíjí se regulace distribuce správným směrem? Jaký bude mít dopad na zprostředkovatele, pojišťovny a klienta?

Evropská unie v současné době připravuje několik významných změn v regulaci distribuce pojištění, jde zejména o zásadní novelu směrnice o zprostředkování pojištění (Insurance Mediation Directive, IMD II) a o nařízení o klíčových informacích pro zákazníka pro retailové investiční produkty (Packaged Retail Investment Products, PRIPs). Jak je již v EU zvykem, jednání o nové regulaci jsou poměrně zdlouhavá a místy nepřehledná. Návrhy obou předpisů předložila po předchozí dlouhé diskusi Evropská komise v červenci 2012 a jednání s Evropským parlamentem a s Radou EU od té doby probíhají již téměř dva roky. Ačkoli určité dohody bylo dosaženo letos v lednu v souvislosti s paralelně projednávanou novelou směrnice MiFID II, je zřejmé, že trialog bude pokračovat a se schválením bude nutné počkat na nový Evropský parlament po květnových volbách.

Finální podoba nové evropské regulace tedy není dnes ještě známa. Přesto se pokusím shrnout její hlavní očekávané rysy. Novela IMD II si klade za cíl větší harmonizaci zprostředkování pojištění v rámci EU a posílení ochrany zákazníka, konkrétně má pak například zvýšit kvalifikační požadavky na zprostředkovatele, posílit transparentnost v odměňování zprostředkovatelů, omezit konflikt zájmů a omezit spojování a balíčkování produktů. K nejvíce diskutovaným bodům návrhu Evropské komise patří povinné zveřejnění výše i způsobu výpočtu provizí. Nařízení PRIPs má především zavést pro retailové investiční produkty včetně životního pojištění jednotný dokument klíčových informací podobný dokumentu „Klíčové informace pro investory" (KIID), který již nyní musí poskytovat klientům fondy kolektivního investování. Cílem je zákazníkovi pomoci pochopit hlavní vlastnosti, rizika, náklady a potencionální zisky či ztráty spojené s investičním produktem. Během lednových jednání o MiFID se dohodlo, že úplný zákaz provizí zavedený nedávno v Británii a v Nizozemsku nebude aplikován na úrovni EU, ale ponechá se na rozhodnutí členských států. Zákaz provizí se patrně bude vztahovat pouze na „nezávislé" poradenství, resp. zprostředkování.

V České republice probíhá diskuse o posílení regulace distribuce pojištění také zdlouhavě, ačkoli všechny strany si uvědomují, že kvalita prodeje zejména životního pojištění je často nízká. Novela zákona 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích, byla následkem loňského rozpuštění sněmovny takzvaně shozena pod stůl, nicméně bude patrně znovu brzy předložena; v legislativním plánu vlády je zařazena na letošní květen. Rád bych dále upozornil na lednové Úřední sdělení ČNB k řízení a kontrole kvality distribuční sítě pojišťovny. V tomto sdělení se ČNB snaží nastavit standard pro oblast řízení kvality distribuční sítě a efektivity kontrolních mechanismů ve vztahu k distribuční síti. Sdělení se neomezuje na obecné principy, ale obsahuje konkrétní pokyny pro pojišťovny a příklady aktivit, které by pojišťovny měly zavést (například kontrolní telefonáty klientům, mystery shopping nebo účast zástupců pojišťovny na jednáních distributorů s klientem). Ačkoli sdělení ČNB má svým obsahem posílit ochranu zákazníků (spotřebitelů), je určeno pojišťovnám. Zapadá do dlouhobějšího trendu posilování dohledu ČNB vůči pojišťovnám a snahy přenést odpovědnost za distribuci pojištění na pojišťovny spíše než na zprostředkovatele. Dohled nad několika desítkami pojišťoven je jistě snadnější než dohled na desítkami tisíc zprostředkovatelů. Otázkou je, zda tímto způsobem budou vždy dostatečně účinně chráněny zájmy zákazníků, mezi které patří i očištění trhu od pochybných zprostředkovatelů.

Pokusím se nyní shrnout svůj názor na další vývoj regulace distribuce v ČR:

Domnívám se, že větší regulace je nutná. Kvalita distribuce zejména životního pojištění je nízká a zájmy zákazníka jsou obvykle až na posledním místě. Pokusy o samoregulaci mezi pojišťovnami a zprostředkovateli vesměs dosud selhaly. S nutností větší regulace souhlasí i celá řada pojišťoven a zprostředkovatelů, byť ne všichni.
Odpověď na otázku, zda se vyvíjí regulace distribuce správným směrem, není vůbec jednoduchá. S regulací distribuce bojují se střídavými úspěchy desítky let i vyspělejší trhy, například Británie, a samotné naplnění hesla „více regulace" není rozhodně zárukou úspěchu. U nové regulace vnímám celou řadu rizik. Cílení skutečně účinné regulace musí být adekvátně rozloženo mezi pojišťovny a zprostředkovatele. Pojišťovny musejí být nepochybně plně zodpovědné za produkt a informace o něm a do značné míry také za vlastní obchodní síť. Současná regulace zcela selhává v rozlišení vlastních obchodních sítí pojišťoven a externích sítí, které se označují za nezávislé, ale přitom jsou placeny z provizí pojišťoven. Rozložení zodpovědnosti mezi pojišťovnou a zprostředkovatelem by mělo být posuzováno jinak u vlastních sítí než u externích (nezávislých). Dalším rizikem je případný příliš velký důraz na rozsáhlou informační povinnost vůči zákazníkovi. Zkušenosti u nás i v zahraničí například se zveřejněním provizí naznačují, že zákazníci se typicky v informacích neorientují a samotné jejich zveřejnění nemusí automaticky významně posílit jejich zájmy a schopnost se správně rozhodnout.
Dopad na zprostředkovatele, pojišťovny a klienta může být skutečně zásadní, ale bude záviset na konečné podobě regulace. Pojišťovny budou nepochybně muset upravit své procesy, možná i obchodní model, a to bude stát hodně peněz a úsilí. Může a dokonce by mělo dojít k významnému poklesu počtu zprostředkovatelů na trhu; to je podmínkou zkvalitnění prodeje zejména životního pojištění. Klient by v ideálním případě měl lépe rozumět, kdo mu poskytuje poradenství a jak nezávislou radu dostává, jak doporučený produkt odpovídá jeho potřebám a kolik ho bude stát na poplatcích. Otázkou je, zda nová regulace významně nesníží objem prodeje zejména životního pojištění. Pokud vyloučíme přeprodávání, které je záhodno omezit, skutečně nově uzavíraná životní pojištění jsou po nedávném fiasku důchodové reformy jedním z mála fungujících možností dlouhodobého finančního zabezpečení . Zásadní pokles zájmu klientů dlouhodobě investovat a zabezpečit rizika by bylo nešťastným a smutným výsledkem regulace. A stát se to může - k propadáku druhého penzijního pilíře a dosavadnímu obchodnímu neúspěchu nového třetího pilíře přispěla i nevhodná regulace výše provizí a akvizičních nákladů vytržená z kontextuostatních produktů.